Merkur
Merkur
je planeta nejbližší ke Slunci a nejmenší ze všech planet. Vzhledem k pomalé rotaci Merkuru kolem vlastní osy trvá den na Merkuru dvakrát déle než oběh Slunce. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Je téměř bez atmosféry. Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi −180 °C a 430 °C.
Charakteristika MerkuruMerkur je malá, skalnatá planeta, pokrytá velkým množstvím kráterů. Jeho oběžná dráha je blíže Slunci než dráha Země, proto se na nebi nikdy příliš od Slunce nevzdaluje. Trajektorie má značnou výstřednost e = 0,21 a dosti velký sklon k ekliptice i = 7°. Merkur má velmi řídkou atmosféru, tvořenou hlavně molekulárním kyslíkem (42 %), sodíkem (29 %), vodíkem (22 %) a heliem (6 %). Teplota na jeho povrchu po západu Slunce velmi rychle klesá až na −180 °C a přes den vystupuje na 430 °C.Již v roce 1974 detekoval Mariner 10 magnetické pole Merkuru a jeho magnetosféru. Podrobnější průzkum provedla sonda Messenger. Merkur nemá radiační pásy, ale v magnetosféře probíhají silné magnetické bouře způsobené interakcí se slunečním větrem. |
Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Tento poměr způsobuje, že od jednoho svítání na Merkuru ke druhému uplynou dva Merkurovy roky (176 našich dní). Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) způsobené slapovými silami. Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, jejíž stáčení činí 5 600″ za století. Za podstatnou část jsou zodpovědné newtonovské poruchy od ostatních planet, 43″ za století je způsobeno zakřivením časoprostoru v okolí Slunce. Tento jev byl předpovězen na základě Einsteinovy obecné relativity v roce 1916. Zdá se, že existuje rezonance stáčení perihélia Merkuru se stáčením perihélia Jupiteru, která by v průběhu několika set milionů let mohla vést k vymrštění Merkuru ze sluneční soustavy. |
Základní data o Merkuru |
Důležité objevy |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Rotace Merkuru je ve velmi těsné rezonanci s oběžnou dobou v poměru 2:3. Je to důsledkem slapových sil působících na Merkur. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie Merkuru |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Kosmická sonda Mariner, která jako jediná letěla k Merkuru, pořídila pouze černobílé fotografie povrchu. První dva snímky: celkový pohled. Třetí snímek: detail pánve Caloris. Poslední snímek: Merkur fotografovaný ze Swedish Vacuum Solar Telescope o průměru padesáti centimetrů (20. 10. 1995). Ze Země lze Merkur fotografovat obtížně, protože je příliš blízko Slunci. Detailní pohledy na planetu Merkur pořízené americkou sondou Messenger |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
